Z mojí duše pro tebe …

4. 4. 2020

Podběl lékařský a naše dýchání

Je začátek měsíce dubna, a zrovna právě dnes dochází k vzácné vyrovnanosti číselné – 4. 4. 2020. Hezké. Co je však podstatné, že v měsíci dubnu máme ještě možnost nasbírat krásné žluté květy podbělu lékařského, jehož barvu slunce zajišťuje žluté barvivo xantophyl, a které mají svoji specifickou energii a vibrace.

All-focus

Později, v květnu až červnu, když už žádné žluté květy nejsou k nalezení, když se dočista „ztratí“, pak se začnou objevovat listy této milé bylinky, které mají velmi dobrý účinek na sliznice. Jak je známo, podběl je především slizovou drogou. Co to znamená? Má svůj specifický ochranitelský účinek. A koho že to chrání? No mimo své další skvělé vlastnosti chrání tato bylinka především sliznice dýchacího ústrojí.

Podběl lékařský lze užívat vnitřně i zevně, z toho již vyplývá, že má samozřejmě vícero použití, ale to si uvedeme později, až opravdu vyrostou zelené přízemní listy, čímž bude nastolena rovnováha.

Nyní si tedy nasušme její žluté květy a na listy si počkejme. K uzdravení dýchacích cest je budeme kombinovat s dalšími bylinkami, o nichž si postupně také dáme „vědět“. Bude to například proskurník, yzop, jitrocel, fenykl, tymián, bazalka, truskavec a další a další. Bylinek působících příznivě na naše dýchání je opravdu hodně. Věděli jste, že třeba na chronický zánět průdušek je výborná i taková bylinka, jakou je pelyněk černobýl?  Nevěděli? Tak od této chvíle už na to nezapomenete.

Podstatné je, že problémy s dýcháním a plicemi jsou vždy spojené s komunikací.. Přiznejme si otevřeně – komunikujeme, vyjadřujeme co se nám líbí a hlavně, co se nám nelíbí? Jsme spontánní ve svých projevech? Můžeme si položit další a další otázky, třeba proč jsme zahlenění, proč nemůžeme normálně dýchat, nebo proč se zrovna u nás objevil kašel..

Každý neharmonický projev spojený s dýchacími orgány má svoji příčinu. Je dobré tuto příčinu odhalit a nastolit rovnováhu v podobě zdravého dýchání a zdravých dýchacích orgánů. Bude se nám dobře dýchat a budeme spokojeni.

A nezapomeňme při sběru žlutých květů podbělu především na přírodu, jsme její nedílnou součástí.. Chovejme se k ní tak, jako k někomu, na kom nám velmi záleží, koho milujeme celým svým srdcem a koho za žádnou cenu nechceme ztratit …

S láskou Zuzana

Pro sestavení bylinkové směsi na míru právě vám, je více informací uvedeno ve složce energetické diagnostiky. Těším se na vás..

 

24. 3. 2020

IMG_20200324_174801

Občas vezmu jen tak náhodně do ruky knihu a stejně náhodně ji otevřu na nějaké stránce. Někdy si před tím položím otázku, co mi má tato kniha sdělit. Před několika dny jsem si večer před spaním opět náhodně otevřela moji oblíbenou knihu a přečetla si „poselství“. Poté jsem v klidu usnula..

Ráno po probuzení jsem si chvíli hověla ještě pod peřinou. Znáte ty chvíle, kdy si řeknete: „Ještě pět minut“.. Pět slastných minut, než musíte vyskočit z postele. A jak si tak hovím, upoutala mě kniha na nočním stolku. Když bylo „poselství“ večer, proč by nemohlo být ráno?

Hurá do toho! Tak jsem knihu náhodně otevřela a podívala se, co mi má sdělit. V tu chvíli jsem se opravdu začala smát.. Je skvělé, když můžeme začít nový den úsměvem. Jak symbolické! A hned nadvakrát. Knihu jsem otevřela na prázdné straně.. Ohromná symbolika, s kterou se nyní s vámi dělím. Ano, je to tak. Prázdná stránka. Nic divného, pokud si uvědomíme, že je nový den, brzy ráno, žádné prožitky, ještě žádné ranní zkušenosti, žádné setkání. Prostě „tabula rasa“, neboli prázdná tabule, na kterou se může zapisovat zážitek za zážitkem. A je jen na nás, co ten den prožijeme.

Velká symbolika to byla hlavně proto, že většina lidí si „tahá“ problémy a starosti předešlého dne či celého týdne, někdy i několika let, do nového rána, do nového dne. Jeho ego mu nedovolí vše přijmout a začít nově. Radostně a krásně.

Pokud vám někdo něco vyčítá, třeba co jste „provedli“ před rokem, vrací se stále do minulosti, vrací se stále k tomu, co ho tíží, nebo vás chce udržovat v napětí, chce se dohadovat, chce, abyste přijali jeho „pravdu“. Ať je to cokoliv, je to minulost, kterou nelze změnit, pouze ji přijmout. A poté si můžete navzájem odpustit ty nesmyslné hry EGA.. A uvědomit si, že druhého milujete.. Pak ho prostě jen přijměte takového, jaký je.. A i když se někdy vzájemně nezachováme tak, jak by druhý očekával, je to v pořádku. Uvědomění přijde, dříve nebo později, ale opravdu přijde.

Abych nezapomněla, tak úsměvná nebyla pouze prázdná stránka. Na vedlejší, pravé straně knihy byl nadpis nové kapitoly: „OSVOBOZENÍ“. Je to k neuvěření, ale bylo to opravdu tak, jak vyjadřuji.. Usmíváte se teď se mnou? Ano? Skvěle!

Osvobození.. Osvobození od EGA a jeho manipulace. Není to nic jiného. Ego by nám nemělo diktovat, co máme dělat, jak se máme cítit, jak máme reagovat, kdy se máme zlobit a na koho, je toho více..

Měla jsem v úmyslu o tomto s vámi „hovořit“ již dříve, ale ne náhodou vkládám příspěvek až dnes. Další symbolika – je novoluní, nový začátek, nový start. Uvědomme si, jestli si přejeme dále používat hry ega, a tím v podstatě trpět, nebo budeme láskyplně komunikovat a vyjadřovat. I to, co k druhému cítíme..

A pokud se vám o vaší lásce v noci zdálo, řekněte to, pošlete ten vzkaz třeba po větru nebo prostřednictvím hvězd. Až se vaše láska večer zadívá na hvězdy, hvězdný prach ji váš vzkaz vyřídí..

„Lásko, zdálo se mi v noci o Tobě …“

S láskou Zuzana

21. 3. 2020

Prší a venku se setmělo …

Možná vám nadpis mého psaní připomněl slova písně Karla Kryla, ale já nechci psát o vlku, kterému se zachtělo beránka. Naopak.

Prší dnes celý den a já vnímám déšť jako očistný. Vše, na co pohlédneme, se postupně smývá, očišťuje, stává se náhle jiným, pod každou kapkou, která dopadne kamkoliv, kam má zrovna namířeno. Každá kapka někam jinam, podle svého předurčení, či snad podle svého přání, pokud se zrovna touží podívat na určité místo, či snad prožít příběh plný lásky. A tak si vybírá a my o tom ani netušíme …

Někdo z nás se mračí, že prší, a přizpůsobí tomu svoje myšlenky, svoje pocity, je mrzutý, melancholický, bez nálady. Mručoun mručivý. Ale neodsuzujme.. I mručoun je lidská bytost. Je stejně důležitý jako každý jiný. I mručouna někdo miluje..

Jiný si zaleze pod deku, vezme konečně knihu, která čekala na jeho dotek několik týdnů či měsíců a společně se vydají za příběhem skrývajícím se v pevných deskách knihy – ve svém vlastním domově. Netušili jste, že knihy mají svůj domov? Ne? Pevné desky jsou vymezením, hranicí, aby hrdinové věděli, kam se mají vrátit, když v knihovně navštíví svoje sousedy. Navštěvují svoje sousedy? Jistě.. To aby si sdělovali zážitky o tom, kdo dnes četl jejich příběh, kdo se dotýkal písmen a počítal stránky, kdo byl dychtivý a nedočkavý a nakoukl na poslední stránku příběhu, kdo zanechal na listech knihy svoje slzy a kdo se smál tak nahlas, že tomuto smíchu nešlo odolat.. A tak se z kuchyně přišel podívat jeho blízký, kterému vykouzlil úsměv na rtech. Je opravdu krásné slyšet radost šířící se rychlostí světla do všech koutů světa.. A nemusíme vůbec vědět, co je tak velmi a krásně k smíchu. Uvědomujete si, jak je smích „nakažlivý“..? Když jdete po ulici a vidíte někoho smějícího se, kdo jde proti vám, zcela jistě se usmějete také..

Ale zpátky k dešti..

Jsou i tací, kteří mají štěstí už jen tím, že kapky dopadají bezprostředně na sklo jejich okna. Mohou je pak pozvat k sobě. K sobě domů, do svého nitra. Pamatuji si na chvíli, kdy jsme seděli na horní terase domu a kapky dopadaly na hranu okapu. Některé do něj rovnou vklouzly, ale jiné otálely, rozhlížely se po svém okolí, prohlížely si nás i křesla, ve kterých jsme seděli. Čekaly. Vnímaly vzduch, který byl po chvíli nasycen deštěm, a spojily se s naším dechem. Zvědavě při tom okukovaly les, který na vše dohlížel jen pár metrů za plotem. Čekaly, stále čekaly. Seznamovaly se jedna s druhou, vzájemně se zdravily a švitořily než se vzájemně spojily. Krásné. Jako dva milenci, kteří splynou v jedinou bytost, tak i jedna kapka splynula s druhou a společně se vydaly do okapu, do svého oceánu kapek, než se stanou součástí země. která je přijme zpět s otevřenou náručí.

All-focus

Nemohu opominout zmínit krásu kapek, jež jsou naším očím schované v mlžném oparu. Před pár dny jsem byla v lese, kde nebylo kvůli mlze vidět dále než pět metrů před sebe. Les, ač mě velmi známý, byl najednou úplně jiný. Stromy byly zahalené v mlze. Kapky společně vytvořily svatební závoj, kterým se stromy zahalily, aby v posvátném obřadu spojily svoje životy. Jak překrásné..!

S vděčností jsem přijímala dar pozvání na tuto svatební hostinu.

Mějme na paměti, co všechno nám příroda dává, poskytuje, jaké opravdové dary, jaké poznání. A buďme vděční za každý déšť, který očistí vše, co očistit potřebuje.. A pokud jste dočetli až sem, vzpomeňte si na to, co bylo uvedeno výše – že smích je „nakažlivý“, tedy rozdávejme plnou náručí úsměvy, dobrou náladu, čímž šíříme lásku. Neboť tam, kde je smích a láska žádný virus nemá šanci na přežití..

Také se vám, tímto uvědoměním, zejména v těchto dnech, najednou tak krásně dýchá …?

S láskou Zuzana

 

17. 3. 2020

Světlo a symboly na CESTĚ …

All-focus

Když se nám někdy zdá, že nevíme kudy kam, objeví se symboly, které nám ukazují směr naší cesty.

Je to stejné, jako když se vydáme do lesa, jen tak se projít, kdy nemáme žádný konkrétní cíl, prostě jen se touláme a vnímáme les v celé jeho kráse a vůni. A najednou uvidíme na kmeni stromu modrobílou značku. Vůbec nevíme, co nám tato značka ukazuje, ale je tam..  Náhle se před námi objevila. Buď ji přejdeme bez povšimnutí, a jdeme si dále svým vlastním směrem nebo nás na chvíli zastaví svým upozorněním, že i tudy vede jakási cesta. Máme vždycky na výběr..

Jiná situace nastává, když se vydáme na turistický pochod krajinou, a turistické značení cesty vyhledáváme, trasu si předem připravíme, aby cesta byla snadná, bez problémů, abychom v lese nezabloudili a s sebou si vezmeme i mapu. Nebo můžeme použít navigaci, zamíříme-li do větších dálek. Ale to je úplně jiná situace, na níž se dopředu připravujeme. Život však přináší i chvíle, na které se nelze dopředu připravit. Tak to prostě někdy bývá..

Pokud nevíme, kudy kam, a vše se nám zdá v danou chvíli těžké, nezoufejme si, zkusme být v tu chvíli pozorovateli. Opravdu nic víc, jen pozorovateli. Učiňme odstup od všeho a od všech..

Panika, že jsme se ztratili, nebo že jsme něco nebo někoho ztratili, nám v daném okamžiku nepomůže, spíše naopak, mohla by nás uvést do ještě větší beznaděje..

All-focus

Značky nebo symboly se objeví vždycky, i když to nečekáme, stačí jen vnímat, nemít „klapky na očích“. A jistě každý zná pořekadlo, že „tomu, kdo nechce vidět, nepomůže ani světlo, ani brýle“. Je to o nastavení každého z nás. Buď budu chtít (z pozice ega) setrvávat z nějakého důvodu v určité situaci, obviňovat druhého či celý svět za tuto situaci, pak  ovšem nechci vidět světlo na konci tunelu.. A zůstávám v ní i přesto, že pro mě není přijatelná a už vůbec ne komfortní. Nebo si budu přát nalézt východisko. To znamená, že vnímám, co se děje v dané chvíli, co ke mně přichází, jaké uvědomění, a tudíž jaké řešení se nabízí či vyplývá z dané situace.

Je třeba dát pozor na to, že si někdy můžeme jistá znamení vykládat po svém.  Egoisticky. Třeba když si někdo spálí ruce při vaření a přičítá to později tomu, že neměl být s daným partnerem či partnerkou. Někdy se něco někomu může  takzvaně „hodit do krámu“ (i popálená kůže na rukou) a použije to z pozice svého ega. Je otázkou, proč tuhle symboliku použil jednostranně tak, jak se to hodí jemu? Je to opravdu tak, jak to vidí on sám? Dobré by bylo podívat se do svého svědomí, zdali jeho úmysly byly čisté, nebo jestli v jeho chování nebyla manipulace, lež, pohodlnost, či přehnaná sebestřednost. Zamyslel se dotyčný někdy nad tím, co opravdu situaci se spálenýma rukama předcházelo, jaké jeho vlastní chování..?  Buďme sami k sobě opravdu upřímní a teprve potom s laskavostí nám vlastní pohlížejme na chování našeho partnera či partnerky, přítele, zaměstnance, souseda, dítěte či rodiče.. Leckdy věci nejsou takové, jakými se zdají být..

Například pokud někdo dlouhou dobu nekomunikuje se svojí matkou, protože ji dává za vinu rozpad rodiny, a nedojde-li k přijetí a pochopení, pak se mu může stát, že s odstupem doby jeho vlastní děti přinesou stejnou lekci právě k pochopení.. Není to karma „z nebes“, ale naše vlastní chování, které určuje, co, jak a kdy prožíváme. Jak zasejeme, tak sklidíme. Pokud dojde k uvědomění, pak dojde k narovnání.. Pochopíme.

All-focus

Pochopíme, že láska a světlo v nás, a které vnímáme v druhých, nás vyvedou z temnoty.. Z naší vlastní temnoty.

Nemusíme vyšplhat na nejvyšší strom v lese, jako Jeníček a Mařenka ve známé pohádce. Světlo není někde v dálce. Ano. Dálka je opravdu jen zdánlivá. Světlo máme každý v sobě. A je také všude kolem nás. Stačí se rozhlédnout a spatřit sluneční paprsky..

Stačí se podívat do očí milované bytosti a spatříme světlo, kterým se na nás dívá. V jeho zornicích se odráží naše světlo, naše záře..

Stačí se podívat na rozkvetlý květ podbělu, který má světlo v sobě.

Stačí se podívat do očí kohokoliv druhého a soucítit s ním…

A i když se může zdát, že je třeba v pravé poledne kolem nás „temnota“ a my nic kolem sebe nevidíme a nevnímáme, je to opravdu temnota jen zdánlivá..

Ano. Někdy se nám zdá, že nevidíme na cestu. Někdy se nám zdá, že nevidíme směr, kudy se cesta ubírá. Někdy přes svoje slzy nevidíme..

Pokud nic nevidíme, posečkejme malou chvíli.. To slunce se právě schovalo za mraky, ale za chvíli nás polechtá svými paprsky na tváři a zahřeje naše zkřehlé ruce. Posečkejme malou chvíli, než vyjdou hvězdy se svojí jasnou září svítící přímo nám na cestu..

Posečkejme malou chvíli, než opět spatříme naši vlastní záři v očích milované bytosti, i když se  může zdát, že jsme nejen cestu, ale i tuto bytost ztratili.. Nemluvme slovy. Podívejme se jeden druhému do očí. Takovou záři, mojí a tvojí, jsme dosud v našich očích nespatřili..

Teď, právě teď, když zdánlivě nevíme kudy kam, opět zazáří světlo, které prozáří temnotu..

Podej mi ruku …

S láskou Zuzana

 

15. 3. 2020

VŠECHNO JEDNOU POMINE …

Krásné nedělní ráno přeji všem bytostem..

Zvu Vás na ranní procházku nádhernou přírodou, kdy sluneční paprsky svítí a vytváří stříbrné lesknoucí se krajky na střeše domku, kterého na své cestě míjím, stejně jako na trávě a lavičkách, lemujících břeh rybníka. Jen ona, sama příroda, dokáže vytvořit něco tak krásného.. Až se mi tají dech..

Cestou k rybníku jsem vnímala již na trávě rozkvetlé narcisky a krokusy, které svou žlutou a fialovou barvou činily ráno pestré a veselé.

Vzduch byl svěží a vše v přírodě bylo v tu chvíli klidné, plynoucí s časem, který neexistuje.. Voda na hladině rybníka, plující labutě. Nic a nikdo znepokojující se nějakou situací …

Všechno jednou pomine..

A najednou tu stál.. Ve své majestátnosti, ve svém klidu, navzdory všemu a všem událostem, běhu dějin. S ním je vše naprosto v pořádku, nic jím dosud neotřáslo, žádný strach ho nedokázal dostat „do úzkých“, vykolejit jeho prosté BYTÍ …

Ptáte se, koho jsem to dnes potkala? Jste trochu zvědaví? Tak tady je.. Více jak 400 let starý dub …

All-focus

All-focus

Svojí přítomností vyjadřuje poselství. Všechno jednou pomine.. Všechen strach i obavy pominou. Vše, co vnímáme v současnosti jako ohrožení, pomine. I tato chvíle pomine, aby ji nahradila nová. Vlastně – uvědomujete si, že vše, co prožíváme je jen a pouze v tomto přítomném okamžiku? Že vše plyne? Když se mi skládají písmenka do textu, jsem stále v tomto jedinečném okamžiku. A když se vrátím, abych si přečetla, co jsem napsala na začátku příspěvku, uvědomuji si, že to je již minulost, ač velmi blízká minulost. I moje ranní procházka přírodou je již minulostí.

Nenechme se paralyzovat strachem z minulosti, strachem z toho, co se stalo někdy někde v minulosti, včera, před 14 dny. Dnes, teď, právě a jen teď, je to pravé prožívání.

Nahraďme strach láskou, tím, že si uvědomíme svoje BYTÍ. Překonejme vše stejně jako ten úžasný 400 let starý dub. Nechť je nám oporou a světlem v tomto čase …

All-focus

S láskou Zuzana

 

 

23. 2. 2020

IMG_20190330_112345

Včera jsem slíbila napsat něco o hodinách na stěně. A také o myšlenkách …
 
Možná si teď na začátku čtení položíte otázku: „Co se dá napsat o hodinách na stěně?“ Někdo jiný se zeptá: „Co zajímavého se dá napsat o hodinách na stěně?“
 
Mysl každého z nás hned sahá do paměti a vytahuje z ní nekonečné množství variant hodin, podle toho, jaké právě máme ve svém domě, ve své pracovně, nebo jaké jsme si pamatovali z dětství, když jsme žili se svými rodiči, jaké hodiny měla naše babička pověšené v kuchyni, jaké hodiny visely na chodbách základní či střední školy, nebo jaké se nám líbily u našich známých či v zámeckých prostorách..
 
Nebo se na čas můžeme ocitnout v hodinářství, kde kam jen oko dohlédne, visely hodiny vytvářející svým specifickým tikotem nezaměnitelnou atmosféru časoprostorového kontinua vlastního druhu.
 
A tak vzpomínáme na pendlovky, hodiny s motivem „cibuláku“, „kukačky“ či na dětské hodiny s motýlky a beruškami.. Zkrátka myšlenky se předhání jedna před druhou a předkládají hodiny atypických tvarů a barev, různého stáří a hodnoty. S myšlenkami vyvstávají v hlavě i celé příběhy, v nichž svůj podíl sehrály právě hodiny na stěně …
 
Kdybychom rozuměli řeči hodin, zaslechli bychom jejich tiché povzdechnutí: „Jóóó, my bychom mohly vyprávět..“ ? :-)
 
Je na čase, zvláště když jde o příběh hodin, zeptat se, kdo je vlastně „hrdinou“ tohoto příběhu? Jsou to moje velké kulaté hodiny, které jsem si před 6 lety pověsila nad dveře v obýváku. Bylo to tehdy „strategické“ místo. Alespoň já jsem o tom tehdy byla přesvědčená. Proto jsem si také toto místo vybrala, že?
 
Obývák byl prostorný, spojený s jídelnou a kuchyní. Mé milé hodiny tam visely celých dlouhých 6 let. Dosud nic překvapivého. Až na to, že jsem se najednou rozhodla pro změnu.
 
Ano, je to již více než měsíc, kdy jsem se rozhodla pro změnu a hodiny pověsila v obýváku na nové místo, a to vedle televizního stolku.
 
Nic zajímavého? Zdá se.. Ale věci nejsou takové, jakými se zdají být …
 
Tedy kromě toho, že nyní jsem na hodiny viděla i z kuchyně, která, i když je součástí velkého obývacího prostoru, je částečně „schovaná“ za jídelnou. Aha – jistá výhoda! Pozitivní změna. Změna k lepšímu každopádně, neboť v době, když hodiny visely ještě nade dveřmi, jsem musela vážit pár kroků navíc, abych se mohla povídat, kolik je hodin a věděla tak, kdy jsem dala vařit brambory nebo pečeni do trouby.
 
Zanedlouho poté, co jsem učinila změnu, přišlo poznání..
 
Přišlo poznání, za které jsem velmi vděčná. Opravdu velmi vděčná..
 
Pokaždé, když se chci podívat, kolik je hodin, upřu svůj zrak na původní místo, nade dveře, kde hodiny visely 6 let. Neuvěřitelné, ale je tomu opravdu tak. Přiznávám..
 
Zdá se vám to banální? Mě zpočátku také. Je pravdou, že ze začátku jsem této situaci nepřikládala žádný význam, ale později opravdu došlo díky této situaci k UVĚDOMĚNÍ…
 
Nestalo se tak totiž jen párkrát, ale víceméně samozřejmostí, že na místo, kde hodiny již více než měsíc nevisely, jsem se dívala pokaždé, když jsem potřebovala zjistit přesný čas. Paradox..
A v tomto uvědomění se mi doslova „rozsvítilo“. Díkybohu!
 
Když se rozhodneme ve svém životě učinit změnu, ať je jakákoliv, myšlenky stále zůstávají v původním „zajetém“, starém, minulém programu, ve vzorci chování, který důvěrně známe, ke kterému se chtě nechtě po určitou dobu vracíme, se kterým se bohužel nechceme rozloučit. A tak pokud opravdu nejsme vědomí, a přítomní v tomto okamžiku, myšlenky nás vrací zpět !!!
I u takové banality, jako je změna místa nástěnných hodin!
 
Uvědomění se okamžitě přeneslo na situace, které jsem řešila s klienty. Pokud se rozhodli pro změnu jejich problematické situace, zdálo se, že je „vyhráno“. Ale co se pak stalo..? Jako mávnutím proutku se do „generálského vedení“ dostala jejich mysl, která začala vytvářet POCHYBNOSTI.
 
A tak klienti v otroctví svých myšlenek začali najednou argumentovat, např: „To je ale těžké..“, nebo: „Když ale já jsem palice dubová, a se mnou se nedá pohnout..“ nebo: „No to je ale nemožné, on/ona se nemůže změnit.“ nebo: „Náš vztah už nemůže být nikdy takový jako dříve..“ Mohla bych v těchto myšlenkových projevech pokračovat hodně dlouho, ale není třeba zaplnit další stránku papíru. Každý si sám může doplnit něco, co mu „našeptává“ jeho mysl. Každý ví, co je jeho omezení mysli…
 
Zde docházím k jádru věci. Pokud řeknu, že jsem „palice dubová“ – pak je to jen pouhá myšlenka, to není skutečnost! Pokud si dopředu myslím, že je něco těžké, je dobré si uvědomit, že je to jen myšlenka – není to skutečnost! Mysl brání v tom, vidět krásnou budoucnost. Myšlenka výše uvedená brání prožívání toho krásného, opravdu omezuje. Lidská bytost je pak uzavřena ve smyčce a jede si stále svůj program, ze kterého nemůže kvůli omezení myslí vystoupit! Ach.. A přitom je vše tak jednoduché.
 
Ano, přitom je vše tak jednoduché – uvědomit si, že hodiny visí už měsíc vedle televizního stolku…
A budu-li se stále dívat do prostoru nade dveřmi, nic tam neuvidím.. Maximálně tam najdu starou myšlenku, „že je to těžké, že vztah už nemůže být takový jako dříve nebo že jsem palice dubová a nemohu se změnit“ …
 
Situace, kterou jsme prožili není nikdy špatná. To jen my ji posuzujeme z pohledu naší mysli, naší omezenou myšlenkou, naším egem, které bojuje.. Pokud cokoliv v danou chvíli neumíme vyřešit, a jsme v začarovaném kruhu, je dobré z tohoto kruhu vystoupit, respektive na čas poodstoupit, abychom opravdu získali odstup. Řešení poté najednou vyvstane a my si vše uvědomíme..
 
Někdy se třeba musí mezi dvěma milujícími bytostmi všechno rozbít na tisíc střepů, aby se mezi nimi vše poskládalo nově, aby se opravdu zbavili omezení, které vytváří jen a jen jejich mysl …
 
Hodiny nade dveřmi je minulost… Hodiny vedle televizního stolku je přítomný okamžik.. A poznání?
 
Dívám-li se stále do minulosti, tedy nade dveře, kde kdysi visely hodiny, pak nejen že tam nic nespatřím, ale rozhodně se nedozvím, kolik je právě teď hodin.
To se dozvím jen v přítomném okamžiku.. 
Když se podívám na hodiny zavěšené vedle televizního stolku …
 
A mimochodem – střepy přinášejí štěstí …
 
S láskou Zuzana
21. 2. 2020

All-focus

Z mojí duše pro Tebe …

Zadívejme se na obrázek, který je nad titulkem. Věnujme mu určitou pozornost. Dejme sami sobě v tuto chvíli, v tento okamžik, dar. Dar nad dary. Dar uvědomění si sebe sama.. Nechovejme se jako vždy, když jen letmo vše “prolítneme” nevnímajíc hloubku a nevratnost právě prožívaného okamžiku.. Nebuďme povrchní, což se pomalu a jistě stává trendem téhle doby …
Zadívejme se na obrázek. Nechme se vtáhnout do hloubky lesa, kdy jsme každým jednotlivým bodem světelného paprsku, malou, nepatrnou součástí každého lístečku stromu, tmy i světla. Prociťme vůni a nepatrný záchvěv vánku pohrávajícího si s korunami stromů. Buďme hlasem lesa, vzdálenou ozvěnou křiku sojky, modří jejího peříčka a zelení mechu …
A uvědomme si …
Jsme součástí všeho. V každém z nás je kousek světla i stínu, vlhkosti deště a suchosti rozpraskaného rtu, dychtícího po kapce rosy.. V každém z nás je kousek každého z nás … Jsme navždy spojeni vzduchem, kterým dýcháme, jsme zemí i nebem ze kterých jsme vzešli a kam se navrátíme.
A uvědomme si, že si tak zásadní přírodní zákonitost vůbec neuvědomujeme.. Že stále žijeme odděleně v duálním světě, prožívající a způsobující si bolest, utrpení, ztrátu, strach, křivdu, nenávist, závislost, uzavřenost srdce … Oddělenost jeden od druhého a od veškerého bytí, jehož jsme nedílnou součástí..
Přes to všechno věz, že já jsem ve tvém doteku a ty v mém polibku. Společně jsme úsměvem v našich zářících očích. Jsme láskou … Ne v dualitě, v oddělenosti, ale jeden v druhém, v podstatě našeho bytí.. Skrze tebe ještě hlouběji poznávám sebe.
A to je moje cesta.. Cesta, která vždy byla a je plná prachu a hvězd. Cesta přinášející poznání a uvědomění. Cesta lásky.. Energie bylinek a uzdravení …
S láskou Zuzana
Z mojí duše pro Tebe:
  • energetická diagnostika fyzického těla
  • sestavení bylinkové směsi na míru
  • kraniosakrální terapie
  • rovnání páteře v astrálu
  • orákulum – vhledy
2. 2. 2020

 

„Jsem součástí květu.

I motýla v letu.

 

Jsem součástí tebe.

I modrého nebe.

Jsem součástí tebe,

když zima tě zebe.

Jsem myšlenkou v tobě,

která tě hřeje.

 

Jsme součástí sebe

a společné nebe…“

 

Fotky z mobilu 418

Dnes jsem se ne náhodou podívala na jedno video, ve kterém si vítr pohrával s květy a mě se v hlavě skládala jednotlivá slova výše uvedené básničky.

Je neděle, 2.2.2020, Hromnice, svátek Uvedení Páně do chrámu, také oslava přicházejícího jara..

Nechť dojde k odpuštění všeho, co každý z nás vnímá jako bolest a křivdu, nechť dojde k obměkčení kamenných srdcí. Je to symbolické – stejně jako se příroda začne pomalu probouzet k novému životu, popraská kůra a pupeny začnou zanedlouho rašit.

Uvědomíme-li si, že naši skutečnost vnímáme prostřednictvím myšlenek, je velmi snadné myšlenky změnit, pokud si to budeme přát. Myšlenku lze změnit mrknutím oka, je jako let motýla, kterého jen na okamžik spatříme.

Dojde-li ke změně myšlení, dojde k uzdravování bolestí fyzického těla. Je to vesmírná zákonitost..

Láska a radost nechť nás všechny provází nejen po celý rok 2020, láska a radost nechť nás provází po celou dobu našeho pozemského žití.

S láskou Zuzana

 

10. 12. 2019

Bylinkářka Zuzka - fotoKrásný adventní čas, přátelé moji

Nechť si  v tuto dobu všichni uvědomíme, že čas adventní je především čas pohody, harmonie a smíření. Také tolik potřebného odpuštění, které přináší úlevu pro všechny. Též čas rozhodnutí a vykročení.

Není to čas stresujícího nakupování věcí, dárků pod stromeček, přehnaného uklízení, kdy se člověk leckdy může cítit jako štvanec, ale čas, kdy se sejdeme se svými nejbližšími, s „širší rodinou“, se svými přáteli, známými, i sousedy třeba z konce ulice, kde žijeme, a které čas od času potkáváme, abychom prožili vzájemnost, pospolitost, chvíle tak vzácné a neopakující se. A to, jak již bylo zmíněno, nejen v kruhu rodiny.

Užijme se tedy všichni tento čas s vědomím vzájemného souznění a spojení.. Čas objetí a také možného vyznání lásky. Kdy jindy, než právě teď, v tomto okamžiku, když cítíme, že naši milovaní jsou v našem srdci. Čas adventní nás ještě více spojuje..

S láskou

Zuzana

 

Pokud nějakou dobu nevkládám příspěvek a může tím vzniknout dojem, že moje webové stránky nejsou aktuální, není tomu tak.. Věci nejsou takové, jakými se zdají být.. Mějme tohle stále na paměti. Ano, věci nejsou takové, jakými se zdají být …

Jsem s vámi stále, neboť všichni jsme spolu propojeni energeticky..

Je dobré, ohlédnout se někdy zpět,  a třeba si přečíst i „starší“ příspěvky, ve kterých nalezneme něco pro sebe.. Někdy k uvědomění stačí jedna věta, někdy stačí jeden pohled, někdy stačí jeden úsměv …

S láskou Zuzana

photo by Josef Adlt DSC_2603_final 17. 1. 2019

Přeji všem vše krásné v novém roce … A lásku, neboť je nejsilnější energií ve vesmíru. Též uvědomění, že vše je o energii a o změně …

Buďme v rovnováze se vším a buďme vděčni za každý prožitek, který nás posouvá k sobě samým…

Hodně štěstí, přátelé moji …

S láskou

Zuzana

 

22. 10. 2018

Dnes vyšel „Kalendář Blesku pro rok 2019“, kde jsem pro vás na každý týden připravila bylinkové čaje pro zdraví a dobrou náladu..

Až budete třeba sedět v pohodě svého domova, držet oblíbený hrneček a vychutnávat si bylinkový čaj, nebo budete třeba zrovna na cestách a bylinkový čaj budete mít s sebou v termosce, budu s vámi.. Budu s vámi, ať jste kdekoliv, neboť vše je o energii.. Vše je o vzájemnosti..

Těším se na naše setkávání, těším se na vaše podněty a psaní …

S láskou

Zuzana

27. 3. 2018

Minulý příspěvek, který jsem vkládala na své webové stránky dne 12.2.2018 a zejména životní okolnosti mne vedly k tomu, že jsem se rozhodla mít přednášku na festivalu „Miluj svůj život“, který se bude konat ve dnech 13. – 15. 7. 2018, areál SOU elektrotechnické v Plzni na Skvrňanech.

Přednáška se bude konat v pátek 13. 7. 2018 od 13.00 hodin v učebně A – aule a její název je symbolický:

„Ať jsi kdokoliv, skrze tebe ještě hlouběji poznávám sebe…“ Léčení a uzdravování, bolest duše a energie bylin.

Název přednášky se pořadatelům velmi líbil, a tak jsem byla vyzvaná k napsání článku, který jsem umístila níže, a který je též zveřejněn na webových stránkách:

http://www.festivalmilujsvujzivot.cz/index.php/19-clanky/1576-at-jsi-kdokoliv

Srdečně zvu každého, ať jsi kdokoliv… Těším se na vzájemné setkání, s láskou

Zuzana

ČLÁNEK:

„Ať jsi kdokoliv, skrze tebe ještě hlouběji poznávám sebe“

Ano.. Čím dál tím více si uvědomuji tuto skutečnost. Skrze tebe opravdu ještě hlouběji poznávám sebe.. A je v podstatě jedno,  kdo jsi a odkud jsi přišel do mého života. Podstatné je, co jsi mi „přinesl“, co se skrze tebe mám naučit, co skrze tebe mám pochopit, co si skrze tebe mám uvědomit..

Nikdo z nás neví, jaká bude jeho další životní cesta, jaké bude jeho další životní prožívání. Nikdo z nás neví, koho potká zítra, za týden, za měsíc, za rok.

Většina z nás je orientovaná do budoucnosti nebo uvízla v minulosti. Avšak není podstatné, co bylo, co je již minulé, uplynulé, a též není podstatné, co bude „někdy v budoucnu“. Podstatná je přítomnost. Podstatný je okamžik, který právě prožíváme. Podstatné je uvědomění, s kým mne sám život seznámil, koho jsme „náhodou“ potkali..

Kdysi jsem četla, že „náhoda je dlouho připravovaná nevyhnutelnost“. Jak velmi je to pravdivé. Pokud někdo má být ve tvém životě a obohatit tě prožitkem, ať je pro určitou chvíli jakýkoliv, pro tebe zdánlivě „dobrý“ či zdánlivě „špatný“, objeví se..  Prostě se objeví. Vstoupí do tvého života nečekaně. Zdánlivě náhodou. Potkáš tuto bytost proto, aby u tebe došlo k uvědomění..

Každý, s kým se v životě potkáme, nás svým vlastním způsobem obohacuje. Je pro nás darem.. Obohacuje naše žití svojí existencí, svojí přítomností, svojí energií, svojí jedinečností a svými „lekcemi“, které nám přináší..

V životě každého z nás se nám skrze druhé zrcadlí vše nezpracované, nepochopené a nepřijaté, naše obavy, neláska, strachy, křivdy.. Je toho více.. Vše se zrcadlí s patřičnou intenzitou. Pokud např. chce někdo pozvat druhého na křest svojí knihy či jen třeba do kina a není schopen to spontánně vyjádřit, neboť prožívá strach z odmítnutí, bojí se reakce toho druhého, je to pro něj v každém případě lekce.. A uvědomění.. Co v minulosti prožil, co ho vede ke strachu z vyjádření, jak věří sám sobě, jak se přijímá a má se vůbec rád? Proč má obavy z toho, že ho právě dotyčná osoba odmítne. Stalo se to  v minulosti opakovaně?

Ten, kdo trpí, je naše duše. A bolest se následně projevuje ve fyzickém těle. Mohli bychom si položit řadu otázek, třeba proč má někdo problémy s očima, proč jiný trpí nesnesitelnou bolestí zad či kloubů, proč někdo musí podstoupit gynekologickou operaci a další trpí ekzémem..? Na co ukazují tyto fyzické projevy? Co nás skrze ně vede k uvědomění?

To, že nějaký okamžik vnímáš jako radost či bolest je záležitostí prožitku, tvého již v minulosti prožitého okamžiku, který si pamatuješ, a který způsobuje tvoje nastavení.. Když si toto uvědomíš, můžeš vše prožívat nově, můžeš být bdělý, můžeš být opravdu přítomný. Můžeš si uvědomit, že vše jednou pomine. Jen vědomí zůstane.. Tebe a též každého ve tvém životě tento společný prožitek posune.. Prožitek radosti i prožitek bolesti.. Posune tě k uvědomění, posune tě k sobě samému, k tomu, kdo ve skutečnosti opravdu jsi..

Nejsou to jen lidské bytosti, které nám zrcadlí kdo jsme, jak na sebe nahlížíme, jak se vnímáme, a co nám přináší uvědomění.. Pokud jste si někdy všimli kvetoucího stébla trávy, něčeho tak zdánlivě prostého a jednoduchého, mohli jste v něm spatřit nekonečnost.. Má v sobě obsažené všechno.. Má v sobě slunce, nebe i zemi.. Je v něm skrytá vláha deště a pohlazení vánku, dotek motýlích křídel. Je toho více.. Rozmanitost pulzujícího života.. Boží přítomnost..

Každý z nás je tím, kdo sobě může přinést uzdravení. Uzdravení situací, fyzického těla i svojí duše. Nikdo jiný za nás nemůže nic odžít, nemůže za nás převzít odpovědnost za naše činy, za naše rozhodnutí, za naše trápení. První krok může učinit jen každý z nás osobně, sám za sebe. Přijetím, změnou a láskou. Láskou uzdravující, všeobjímající a přesahující.. Láskou ve všech jejích podobách. Až si lidé uvědomí tuto přírodní zákonitost, začnou uzdravovat sami sebe a jeden druhého, neboť všechno souvisí se vším a všichni jsme propojeni navzájem..

Ano.. Stačí tak zdánlivě málo. Třeba se pořádně zhluboka nadechnout.. A vnímat světlo v očích, které ti ukazuje krásu tvé duše..

Na závěr mého psaní Vás srdečně zvu na přednášku o zrcadlení, poznávání, bolesti duše, energii bylin a vědomí sebe.. Na vlně lásky si budeme nejen povídat…

Těším se na setkání s každým. Ať jsi kdokoliv…

S láskou

Zuzana Martínková

www.energiebylin.cz

 

 

12. 2. 2018

AŤ JSI KDOKOLIV …

Ať jsi kdokoliv, skrze tebe ještě hlouběji poznávám sebe …

Nikdo z nás neví, jaká bude jeho další životní cesta.. Jaké bude jeho další životní prožívání …

Nikdo z nás neví, koho potká zítra, za měsíc, za rok… Není podstatné, co bude „někdy v budoucnu“.. Podstatná je přítomnost.. Podstatné je uvědomění, s kým mne sám Život seznámil, koho jsme „náhodou“ potkali..

„Náhoda je dlouho připravovaná nevyhnutelnost“ … Toto jsem kdysi četla a uvědomila si, jak velmi je to pravdivé.. Pokud někdo má být ve tvém životě a obohatit tě prožitkem, ať je pro určitou chvíli jakýkoliv, pro tebe zdánlivě „dobrým“ či zdánlivě „horším“, objeví se..  Prostě se objeví.. Vstoupí do tvého života nečekaně.. Zdánlivě náhodou.. To, že nějaký okamžik vnímáš jako radost či bolest je záležitostí prožitku, tvého již v minulosti prožitého okamžiku, který si pamatuješ, a který způsobuje tvoje nastavení.. Když si toto uvědomíš, můžeš vše prožívat nově, můžeš být bdělý, můžeš být opravdu přítomný.. Můžeš si uvědomit, že vše pomine.. Všechno jednou pomine.. Jen vědomí zůstane… Tebe a též každého ve tvém životě tento společný prožitek posune.. Prožitek radosti i prožitek bolesti.. Posune tě k uvědomění, posune tě k sobě samému, k tomu, kdo ve skutečnosti opravdu jsi…

Nemusím tě spatřit svýma očima, stačí, když tě vnímám svým srdcem, když vnímám tvůj dech, tvoje živoucí Bytí.. Stačí, když vnímám tvoji energii …

Svým vlastním způsobem obohacuješ moje žití, svojí existencí, svojí přítomností, svojí energií, svojí jedinečností..

Na vlně lásky.. Ať jsi kdokoliv …

S láskou

Zuzana

 

14. 1. 2018

To nejkrásnější, co jsi kdy prožíl, přichází s každým novým nadechnutím, s každým novým okamžikem tvého bytí …

Fotky z mobilu 2771

 

S každým svým nadechnutím se čím dál tím více vzdaluješ od bolesti, kterou jsi kdysi prožil, ať je to bližší či vzdálenější minulost..

To nejkrásnější není něco, co jsi prožil v minulosti, ať se ti to třeba může zdát.. Jde o uvědomění, že to je minulost, opravdu minulé, uplynulé, již prožité..

Pokud žijeme v minulosti, nevidíme to, co máme přímo před svýma očima, nevidíme to, co máme přímo před sebou.. Nevnímáme to zázračné, kterým pro nás je i náš vlastní dech, světlo v očích.. Nevnímáme projevy lásky, které jsou všudypřítomné…

 

Fotky z mobilu 417  Fotky z mobilu 418

Fotky z mobilu 419  Fotky z mobilu 429

Stačí tak málo.. Třeba se pořádně zhluboka nadechnout.. A vnímat světlo v očích, které Ti ukazuje krásu tvé duše …

To nejkrásnější je právě přicházející …

S láskou

Zuzana

 

 

1. 1. 2018

Nový rok je nový začátek.. Stojíme na prahu nového, dosud nepoznaného. Každá vteřina mění běh událostí.. Ať chceme nebo nechceme, dotýká se tato změna každého z nás. A každého svým osobitým způsobem.

Fotky z mobilu 4535

Je dobré mít „uklizeno“, uklizeno v sobě. Co tím myslím? Vědět, co si přeji, kam směřuji, jak prožívám, jací jsou moji nejbližší, moji přátelé, jak se mám ráda.. S tím vlastně souvisí všechno.. Je to velmi jednoduché. Jak se má člověk rád, tak se mu zrcadlí vše ostatní.. Jak se má rád, takové jsou jeho „vztahy“, takový je jeho partner či partnerka.. Můžete se třeba rozkrájet na kousíčky, obětovat sebe, svůj čas, ale pokud nemilujete sami sebe, druzí s vámi budou většinou zacházet jako s onucí.. Protože jim to dovolíte..

Rozchod je bolestný, vždycky.. Ať se někdo rozhodne opustit druhého na Štědrý den, na Silvestra, nebo třeba 29. listopadu, je to jedno.. Vždycky to bolí.

Otázkou je proč…

Můžete si opravdu poctivě, jak se říká „nalít čistého vína“? Můžete být k sobě upřímní? Můžete být alespoň v tuto chvíli sami sebou?

Uvědomujete si, co jste dopustili, co jste na sobě potlačovali, jak jste se přizpůsobovali, jak jste se chtěli skutečně rozkrájet na kousíčky, abyste uspokojili potřeby toho druhého, aby si vás všiml, aby si uvědomil, jak jste úžasní, nádherní, jedineční, co vše pro něj děláte.. ?

Pokud byste si uvědomovali, kdo a jací skutečně jste, nic z toho byste nemuseli dělat..

Potkáte-li se v určitý čas s partnerem, který v danou chvíli není volný, neočekávejte, že se kvůli vám rozejde se svým partnerem či partnerkou nebo snad rozvede se svým manželem či manželkou. Člověk, který není „volný“, není pro nový začátek celistvý.. I když si to třeba myslí..

Při terapiích poslouchám, že např. muž žije již přes rok odděleně od své manželky, každý v jiném bytě, dlouhodobě si nerozumí, nebo je tam z jedné nebo z druhé strany nevěra, vztah je vyčpělý, jeden o druhého se nezajímá, prakticky vedle sebe jen živoří.. Ano, nemohu napsat, že vedle sebe žijí, v některých případech skutečně jen přežívají.. Pokud svůj „vztah“ neřeší, je stále nějakou svojí částí „zaháčkovaný“ ve svém manželství. Výmluvy typu „nemám čas to řešit“, „neřeším to kvůli dětem“, „nemohu se rozvést kvůi majetku“ jsou opravdu jen výmluvy..

Pokud si někdo opravdu přeje nový začátek, pokud se má rád a už nechce zůstávat v bludném kruhu, změnu učiní…

Život je o prožívání, o radosti.. A především o lásce…

Nechť se daří každému nalézt sebe sama..

S láskou

Zuzana

31. 12. 2017

Krásný nový rok přeji..

Láska a šťastná hvězda nechť všechny bytosti provází …

20170825_124522-1

S láskou

Zuzana

24. 12. 2017

Přes prožitý smutek, utrpení, bolest a zklamání věz, že jsi zrozený z lásky, že jsi láska …

DSC02123-1

Krásný Štědrý den..

S láskou

Zuzana

 

21. 12. 2017

Vnímáním krásy kolem tebe tě přivede k tvojí vlastní kráse …

Spojeni, spolu..

20170203_153135-1-1

20170203_153957-1

20160116_084154-1

Dnes nastává zimní slunovrat, čas zastavit se a nalézt.. Nalézt světlo v sobě..  Já vnímám světlem lásku, kdy se cítíme spojeni, propojeni, spolu …

Světlem a láskou stavíme mosty, mosty jeden k druhému, mosty k sobě..

S láskou

Zuzana

5. 12. 2017

Příroda mne o víkendu opět „očarovala“. Doslova mi nalila krev do žil..

20171202_085344[1]

20171202_085010-1[1]

Krystalky ledu na květech řepíku lékařského jsem spatřila poprvé ve svém životě.. Všechno je jednou poprvé …

20171202_084706[1] 

20171202_084443[1] 20171202_084421[1]

20171202_085922[1]

Sobotní ráno bylo svým vlastním způsobem překrásné..

S láskou

Zuzana

 

20. 11. 2017

Čím jsi dál, tím jsi mi blíž..

Vzdálenost přibližuje …

DSC02139

DSC02135 DSC02140

Někdy jsou si lidé zdánlivě tak velmi blízko, že když jsou vedle sebe, může se jeden druhého dotknout, stačí pouze natáhnout ruku, ale ve skutečnosti mohou být tak velmi vzdáleni jeden druhému..

A pak jsou vzdálenosti, kdy můžeš být třeba na jiném kontinentu a jsi tak blízko, že nemusíš natahovat ruce..

Když jsi v mém srdci …

Zuzana

16. 11. 2017

Jen se tak dívat..

Když stébla trav září …

20160817_073241

Když vnímáš krásu něčeho tak zdánlivě prostého a jednoduchého. Ano, zdánlivě prostého a jednoduchého.. Všiml sis stébel trav když kvetou? Je v nich nekonečnost.. Mají v sobě všechno.. Kousek slunce a nebe a země,  je v nich skrytá vláha deště a pohlazení vánku, dotek motýlích křídel..

Je toho více …

Pohledem na ně ve mně vyvstává pocit, který přesahuje moje bytí..

S láskou

Zuzana

 

14. 11. 2017

Láska je ve vzduchu.. Stačí se jen nadechnout …

20171003_173906-1

Před několika týdny jsem před přednáškou o bylinkách dostala v kavárně ubrousek se slovy „LOVE IS IN THE AIR“. Láska je ve vzduchu.

Ten, kdo mě zná, ten, kdo zná moje „založení“, si mě jistě dovedl v tuto chvíli představit. Ano, tenhle nápis na ubrousku mi doslova vykouzlil úsměv na rtech. A moje oči se rozzářily ještě více. A já si opět uvědomila, co dávno cítím.. Já jsem láska… A předávám toto poselství všem bytostem.

Láska je všude vůkol nás, láska je ve vzduchu, láska je v nás.. Není zapotřebí nic velkého, stačí si jen uvědomit tuto skutečnost a nadechnout se …

Pokud vás někdo někdy zranil a uzavřeli jste své sdrce, aby jste již nikdy nepocítili bolest ze ztráty, vytvořili jste si kolem sebe bariéru nebo betonovou zeď, přestali jste důvěřovat, uvědomte si, že vás zranil konkrétní člověk, ale to není důvod uzavřít se, uzavřít se životu. To není důvod zanevřít na LÁSKU.. Jak se zpívá v jedné písni: „… a nebem zní, nad láskou neláme se hůl …“

Za pár dnů po téhle příhodě jsem se dozvěděla, že koneckonců „LOVE IS IN THE AIR“ je také sama o sobě píseň. Píseň o lásce.. Znáte ji?

Končím dnešní psaní s úsměvem a symbolicky:

S láskou …

Zuzana

 

13. 11. 2017

Jsou místa a bytosti, které budou navždy v mém srdci, právě proto, že jsem je poznala..

Nikdo není daleko.. Láska beze slov…

20170917_101334    obrázek

Když se dívám na stromy na fotografii, připomíná mi to vzácně prožité chvíle.. Připomíná mi to dotek mojí dlaně na kůře stromů. A nejen to..

Když se dívám na stromy na fotografii, vzpomínám si na odklízení cihel a nepořádku z  blízkosti jejich kořenů. A já si uvědomuji, že je to více než jen pouhé pohlazení. Je to laskavá péče o jejich blaho..

A já děkuji. Děkuji za to setkání..

Někdy skrze oči druhého vidíme věci, které by nám zůstaly navždy skryté.. Někdy nemusíme mluvit, vyjadřovat, stačí jen společně prožívat přítomnost okamžiku..

Projevy lásky beze slov …

 

1. 5. 2017

V posledních několika měsících došlo v mém životě ke změně. Změna to byla postupná, podstatná, ale nevyhnutelná. Esenciální.. Situace a okolnosti, které jsem prožívala mne vedly k dalšímu uvědomění.. Změna se projevila nejen ve mně samotné, v mém nitru, pochopením a přijetím, ale i změnou vnějšího..

A tak součástí změn a běhu událostí vnějšího světa se stala i moje nová pracovna.

Vítám Vás v ní..

20170501_110725

 

20170430_115333   20170430_115405  20170430_115111

 

S každým, kdo ke mne přijde na kraniosakrální terapii či na konzultaci a pro bylinky, hovořím otevřeně, vyjadřuji, co cítím, sděluji i svoje vlastní zkušenosti, poznání, které mne bylo umožněno.. Někdy s příběhem lidé více porozumí své vlastní životní situaci, pochopí a mohou učinit krůček či krok na své cestě.. Cestě.. Někdy plné bolesti, jindy radosti, někdy štěstí, které přetéká přes okraj. Rozmanitost pulzujícího života…

20170419_203741-1

Těším se na setkání s Vámi.. A přeji krásné májové dny. Dny plné slunce.. A LÁSKY …

Zuzana

 

2. 1. 2017

1481201972134

Možná denně procházíte kolem stromu nebo keře na rohu vašeho domu. Každý den je míjíte a přesto, že jsou vám tak blízko, vlastně si je ani neuvědomujete. Jste zaneprázdněni „životem“… Míjíte je a berete je jako samozřejmost. Jen v určitých okamžicích skutečnosti vnímáte jejich krásu. Když je vaše srdce otevřené, když prožíváte, když cítíte. Radost nebo nesmírnou bolest…

V těchto dnech se příroda zahalila do bělostného hávu. Ledové krystalky ozdobily koruny stromů, každý zbývající lísteček na větvích dostal kabátek vyšívaný stříbrnou nití a plody šípků svoji vysokou bílou čepici.

Vnímám krásu stromů a jejich majestátnost i v tomto zimním období. Vnímám jejich krásu celým svým bytím..

Do nového roku přeji všem otevřenost svého srdce, vnímání skutečnosti okamžiku, bytí ve svém středu, prožívaní. Prožitek je více než čas.. Jen v tomto okamžiku jsme spojeni, propojeni, uvědomujeme si souznění se vším.. A cítíme lásku…

Ze srdce přeji vše krásné …

Zuzana

10. 12. 2016

Přeji všem krásný adventní čas … Čas radosti, harmonie, a především vzájemné lásky.. Čas setkávání, sdílení, souznění.. Čas uvědomování, dokončování, rozhodnutí, a stejně tak jako je tomu každý den čas nastávající změny..

Přichystala jsem pro vás a vaše blízké dárkové poukazy na diagnostiku zdravotního stavu, sestavení bylinkové směsi přímo na míru a osobní konzultaci či na kraniosakrální terapii, též bylinkové olejíčky, mazání na bolavé klouby, relaxační bylinkové koupele a další bylinné produkty.

Přeji všem bytostem v tomto čase nalezení rovnováhy a klidu v duši..

S láskou

Zuzana

 

15494143_1476966625665885_523164782_n  15451035_1477579422271272_1268714770_n

15423740_1475792022450012_1931939814_n  15424472_1475792009116680_700527580_n

 

8. 10. 2016

Duše stromů …

20161008_115641-2

Stoleté stromy.. Nádherné bytosti …

S velkou pokorou jsem k nim dnes přistupovala a děkovala za toto setkání..

20161008_130512  20161008_120431

20161008_113910  20161008_114106

 

20161008_115323

20161008_114142 20161008_130828

20161008_130958

20161008_130951

20161008_122812

Energie místa patrná na každém kroku.

20161008_114100

Když vnímám tyto nádherné stromy, jejich duši, vzpomínám si, že byly doby, kdy jsem nemohla vstoupit do lesa, nemohla jsem se přiblížit k rozkvetlé louce, nemohla jsem se podívat na východ slunce. A pohled na nebe plné hvězd mi způsoboval nesmírná muka. Byly doby, kdy jsem velmi dlouhou dobu nemohla slyšet tóny písní.

Prožívala jsem bolest.. Bolest ze ztráty …

A vše krásné, co mne obklopovalo, co jsem si bytostně uvědomovala na každém svém kroku, moji bolest ještě více umocňovalo, prohlubovalo.. Prožívala jsem utrpení..

Píši o tom proto, že lidé, kteří ke mne přicházejí na terpaii či pro bylinky se mne svěřují se svými bolestmi, se svým trápením. Otevírají své nitro.. Pokud můžete s někým o své bolesti či trápení mluvit, pokud projevíte, co cítíte, necháte proudit beze studu své slzy, dojde k úlevě, k nesmírné úlevě..

Někdy se vám může zdát vaše situace beznadějná. Je to jen zdánlivé. Z každé situace, ať vypadá v danou chvíli jako neřešitelná, je vždycky východisko..

A pamatujte ..

Čas je milosrdný a přináší úlevu.. Přijde doba, kdy se zase budete radovat, kdy budete vnímat krásu stromů a rozkvetlé louky, kdy budete vnímat kapky deště na jehlicích borovice a sytou červenou barvu zrajících šípků a hložinek, kdy budete s radostí pozorovat let ptáků ve větru …

Ano, naši minulost nejde „odstřihnout“, je naší součástí.. Nikdo nám ji nevezme. Je v nás. Ať je krásná či bolestná. Ale nelze žít z časů minulých, z našich prožitků. Bylo by to jen živoření, pouhé přežívání..

Náš čas je právě teď, v tomto okamžiku. Všechny osudové rány, všichni lidé, kteří k nám přicházejí a situace, které prožíváme nám nastavují zrcadlo, abychom došli k uvědomění..

Abychom se vrátili sami k sobě, abychom našli cestu k sobě samým, do svého nitra..

Ať chceme či nechceme, každý okamžik je změnou..

A změna je život …

S láskou

Zuzana

2. 10. 2016

„Jsem i rosou na stéblech trávy“ …

20160928_151329

I to je část mé duše …

Můj kamarád, šaman, který rovněž vnímá energie a „vede“ bytosti k pochopení a uzdravení, tuhle část mojí duše též vnímá. A nejen on… Ale byl to právě on, kdo vyjádřil, že když jsem i ranní rosou, jsem i nejčiřejší sattvou, a že :

„Dr. Bach objevil 39 květových esencí, ale já jsem ta živá 40. „

Bachovy květové esence pomáhají uzdravovat. Kdo trpí a strádá je vždycky naše duše.. Utrpení a bolest se po čase projevuje ve fyzickém těle.

Jak cítíte a vnímáte svoji duši … ? Jste si vědomi sami sebe? Jste si vědomi, že ve své přirozenosti jste nesmírně krásní?

Duše nás vede do svého středu, do svého nitra, k sobě samým, k opětovnému nalezení sebe sama, k přijetí sebe samých. Vede nás k uvědomění.. Vede nás k lásce.. Nic víc než lásky není třeba …

S láskou všem bytostem …

Zuzana

 

1. 10. 2016

Bílá skála …

Kameny všech tvarů, velikostí, barev a energie.. Některé s povrchem třpytícím se v záplavě slunečních paprsků.

Bílá skála obklopená lesy s mechy a trávou v tomto čase ještě svěže zelenou.

Nádherné stoleté buky, jimž se již začíná barvit listí.. U mladých stromků je kůra tak hladká, že sama hladí, když přitisknete svoji dlaň. Dotkli jste se někdy mladého buku? Pohladili jste někdy stoletý buk? Přitiskli jste někdy svoji tvář třeba na kůru modřínu?

20161001_160254-2-1-1 20161001_160259-1

Ucítíte tlukot srdce.. Jeho i svého …

Dnes jsem byla poprvé na Bílé skále. Vnímejte se mnou krásu kamenů a stromů.. Vše je o energii..

20161001_165633 20161001_165555 20161001_165622

20161001_170319

20161001_160154  20161001_160221

20161001_165307 20161001_164812

 

20161001_171215

20161001_1713581

20161001_171650

20161001_171615 20161001_1720401

20161001_171457 20161001_171414

20161001_171252 20161001_170631

20161001_174320 20161001_161052

20161001_161808 20161001_165454

Prožít určitý čas v lese je pro mne darem. Vždycky..

Přeji všem bytostem spočinutí. A nalezení cesty k sobě samým. Přijetí se s láskou ve své přirozenosti.. A dokonalosti Stvoření …

S láskou

Zuzana

 

30. 8. 2016

Září …

Mohla bych si položit otázku, v čem je tento týden zvláštní, jiný, výjimečný.. V tomto slova smyslu je zvláštní v podstatě každý den, každý týden, každý rok.. Pro každého z nás ovšem svým vlastním výjimečným způsobem, prožíváním, setkáváním, vnímáním situací, které jakoby zdánlivě přicházely nahodile.. Uvědomováním si, co si přejeme.. A co ne …

A také přijímáním rozhodnutí..

DSC02646

Tento týden ve čtvrtek nastává novoluní ve znamení Panny. Novoluní je dobou změny, nového počátku..

Tento týden ve čtvrtek začíná svým prvním dnem kralovat měsíc září..

Září je dobou zvláštní energie.. Mnohé v přírodě dozrává.. Nastává čas ostružin – jak jsem již zmínila ve svém „Pozvání“ před pár dny.

Září je čas, kdy se listy na stromech začínají odívat do překrásných barevných tónů, září je čas, kdy prožíváme vlahé večery při západu slunce.. Září je čas, kdy se časně ráno louky halí do mlžného oparu a v noci hvězdy začínají zářit svojí vlastní nekonečnou září…

Září je i dobou mého zrození.. Ano, narodila jsem se začátkem září, a tento týden oslavím své narozeniny.. I proto je tento týden pro mne zvláštní, výjimečný…

Září je pro všechny i časem odvahy.. Realizovat si své sny, leckdy potlačené již v útlem věku.. Realizovat si svá opravdová přání.. V každém okamžiku je čas věřit sám sobě.. Je čas přijmout sám sebe a samu sebe s láskou.. Je čas vyslovit své přání …

Tak jako jindy i v téhle chvíli se mi náhle vybavují slova jedné písně a já si zpívám: „…rybičko zlatá přeju si…“

A vzduchem se nese moje přání …

DSC01598

S láskou

Zuzana

25. 8. 2016

Pozvání …

Zvu vás všechny, kdo právě čtete moje řádky, na procházku.. Zvu vás do lesa..

Byla jsem v lese dnes ráno a ráno to bylo pro mne doslova kouzelné, sluncem a energií prostupující, voňavé kůrou stromů a jemné dotykem mechu a lesní trávy… Miluji procházky lesem..

Zaposlouchejte se do vánku, který Vám bude společníkem spolu se mnou.. Nechte se vést… A prozářit slunečními paprsky.. Vnímejte svoje tělo.. Vnímejte to zvláštní spojení, když upřete svůj zrak k nebi a zadíváte se do korun stromů.. Zujte si boty a vnímejte svoje chodidla, to spojení se zemí, když jemně našlapujete lesním mechem.. Uvědomte si jeho hebkost a jemnost, jakoby Vás nadnášel, když se po něm procházíte. To příroda vytvořila ten nejjemnější koberec …

Uvědomte si svůj dech, prožijte vědomě svůj nádech i výdech, svoje bytí v tomto okamžiku …

Dovolte si vše procítit.. Cítit spojení se vším …

Fotografie jsou velmi harmonizující. Jsou pro vás.. Zkuste si je zvětšit na celou obrazovku a … Vstupte …

20160824_081313 20160824_080047  20160824_080123 20160824_080132

20160824_080943 20160824_080930 20160825_081831

20160825_083450

Dotkni se kmene stromů.. Ucítíš to spojení …

20160825_083443

Zahaleni slunečnými paprsky…

20160825_084335

20160825_081425 20160824_081001 20160824_082325

V korunách stromů …

20160824_080204

20160824_080556 20160824_080149 20160824_080143

Na koberci z mechu se krásně vyjímají fialkové květy vřesu..

20160824_075851 20160824_075832

Je milé spatřit jemné květy zvonečků.. Dary lesa …

20160825_074308 20160825_074319

Les má pro nás i další dary.. Třeba ostružiny..

20160815_074000

Ostružiny postupně dozrávající.. Ano, všechno má svůj čas.. Čas ostružin …

Krásný den.. S láskou

Zuzana

 

13. 8. 2016

Spatřit něco tak čistého …

Spatřit něžnost, kterou vnímáš …

DSC05656

DSC05655

DSC05657

DSC05654

DSC05658

9. 8. 2016

Svítání …

DSC01059

Ať je soumrak v duši sebetemnější, každý by si měl uvědomit, že je to v podstatě jen okamžik, neboť svítání je v dohlednu … A svítání je nový začátek.. Vždycky …

DSC02580

 

Svítání na louce bylo krásné.. Sluneční paprsky dosahovaly až k zemi a já nečekala, že pro mne bude přichystán tento dar..

Bylo mi v tu chvíli jedno, jestli mne nějaký náhodný kolemjdoucí bude pozorovat s despektem, co to tropím, když vztahuji ruce blíže k nebi, jako bych se ho chtěla dotknout, když volně projevuji, co cítím.. Bylo mi jedno, že v jeho očích mohu vypadat jako blázen.

Nelze jinak. Popírala bych sama sebe..

Za spontánnost se nikdo nemusí omlouvat …

Díky Bohu, že v daném okamžiku můžeme být spontánní, být sami sebou, navzdory kritice druhých. Hodnocení druhých není podstatné. Na to by nikdo neměl zapomínat. Je to pouze jejich úhel pohledu. A každý úhel pohledu je jiný.

Je to stejné, jako když cítíte lásku k druhému, když ho spontánně obejmete a oba se spojíte v polibku lásky..

A tak jsem usmívající se stála uprostřed louky, dotýkala se slunečních paprsků a ony mnou prostupovaly. Na chvíli jsem zavřela oči a vnímala …

Sílu okamžiku.. Svítání …

S láskou …

7. 8. 2016

Posvátný les a kráska.. Kráska s jemnými kvítky ve svém rozkvětu …

20160807_155117

Zpověď

Posvátnost lesa.. U svatého kříže.. A naše shledání.. Je jedno, jak jsi daleko, vzdálenost není důležitá. K sobě se přibližujeme.. Vítám se s tebou, kdykoliv tě spatřím, můj milovaný, můj lese.. Mé srdce se raduje pohledem na tebe, na každou tvojí součást..

Miluji procházky tebou, když mne na každém kroku doprovázíš. Společně jdeme a já vnímám tvoji vůni, cítím cele tvoji přítomnost,  dotýkám se tě.. Dotýkám se tvých stromů, květů bylinek rostoucích při cestě, kamene čekajícího na pohlazení.. Naslouchám hlasu tak známému a milému.. Hlasu lesního potůčku a šumění větví stromů..  Slyším tlukot našich srdcí.. Uvědomuji si klidnou hladinu rybníka uprostřed tebe i volnost motýlů, kteří spolu tančí v letu.

Jsi můj štít, můj ochránce. Jsi vzduch, který dýchám.. Jsi jemný a něžný, když si pohráváš s mými vlasy, rozcuchanými vánkem točícím se mezi stromy.. S důvěrou si na chvíli zouvám boty a bosá vnímám lesní trávu, tvůj jemný dotyk.. Dotyk Země a nebe. Cítím na rtech tvoje polibky.. Když se hlava zatočí, jediným pohledem do očí…

Zářím.. Jsem sama sebou a jsem tvojí součástí.. Posvátností.. Posvátností lesa…

4. 8. 2016

„Věci nejsou takové, jakými se zdají být“…

Příkladem toho jsou digitalisy.. Tyto byliny, jejichž všechny části jsou jedovaté, se využívají ve farmaceutickém průmyslu k výrobě léčiv. Z listů digitalisů se získává digitoxin, který zvyšuje tok krve do srdečního svalu. V případě srdečního selhání se jím reguluje srdeční tep. A tak všude uváděná jedovatá bylina může v danou chvíli někomu zachránit jeho život…

20160707_182742

Na obrázku je náprstník červený (Digitalis purpurea).

Pokud se někdy může zdát, že se cítíte na dně nebo nevidíte východisko z nějaké životní situace, uvědomte si, že je to v danou chvíli jen zdánlivé.. Vzpomeňte si na to, že věci nejsou takové, jakými se v danou chvíli jeví být.. Vždycky existuje řešení. Vzpomeňte si na „jedovatý“ digitalis, který v okamžiku srdečního selhání zachraňuje život.

Někdy stačí odstup od situace a uvědomění si …

3. 8. 2016

Když mám srdce naplněné něhou z krásy květů.. A souzním …

DSC01215

Rozrazil klasnatý.  No řekněte, není okouzlující…?

8. 7. 2016

Někdy je bezva udělat něco výjimečného, třeba se spontánně vydat do lesa a poté – jako třeba dnes já – mít k snídani hrnek voňavých lesních jahůdek. Byla to neskutečná dobrota. Mňam.. :-) Vřele doporučuji…

20160707_190943  20160707_184038

Být spontánní je úžasné.. Nepopírejme sami sebe. Přestaňme se bát odsouzení, že se chováme třeba „bláznivě“. Prožívejme radost. Buďme spontánní …

6. 7. 2016

Moje dosavadní zkušenosti s osobními konzultacemi i kraniosakrální terapií mne vedou k tomu, abych zde zmínila, že lidé, kteří ke mne přicházejí, otevírají své nitro, sdělují svoje starosti a pocity, a to je nesmírně důležité. Je to o důvěře v člověka, v terapeuta.

Je zcela zásadní, i když ne vždy jednoduché říci, co člověka trápí. Svěřit se. Pocit, že člověk může sdílet své starosti bez obav z odsouzení jeho samého nebo situace, ve které se nachází, je prioritní. Komunikace obecně by měla plynout, a to bez rozdílu mezi všemi lidmi, mezi blízkými především.. Někdy je zapotřebí zbavit se strachu, že ten druhý nepochopí, co mu člověk chce říci. Neobávat se zeptat, ať je to v rodině nebo jinde, když něčemu nerozumí. Někdy je to o pochopení, že tím, že se druhému svěří se svými postoji a pocity, neodsuzuje toho druhého, že by případně ve vztahu dělal něco špatně. Jen chce sdílet, chce být přijat takový, jaký je.

Je to o uvědomění si, že každý je ve svém stvoření a své přirozenosti úžasný a dokonalý, nemusí se tedy snažit jakýmkoliv způsobem zalíbit se druhým. Přestat hrát ty nekonečné hry, které vedou k frustraci, k pokrytectví, k závislosti.. Je to o přijetí sama sebe takového, jaký je.  Být spontánní, být sám sebou. Je to o lásce… Lásce sám k sobě i k veškerému bytí.

Jak napsal Theodor Sturgeon: „Jsou chvíle, kdy břemeno, které neseme, ztěžkne příliš a pak je musíme odložit. Ale vzhledem k jeho povaze ho nelze odložit na skálu nebo zavěsit do rozsochy stromu jako těžký pytel. Dokáže ho přijmout jedině mysl druhého člověka.“

Přidala bych k tomu, že to břemeno nemusí nikdo nést dlouho. Nemusí se obávat. Stačí se rozhodnout.. Rozhodnout svěřit se někomu blízkému s tím, co ho trápí, jaké břemeno si nese z předchozího vztahu, z dětství, ze současného partnerství.. Je toho více.

Pokud se rozhodnete, jsem tady pro Vás. Společně můžeme hledat jiný směr cesty. Cesty k radosti, ke štěstí, k lásce …

3. 5. 2016:

Tenhle pohled mě vykouzlil úsměv na rtech.. Příroda je vážně úžasná. Vidět dvě krásky takto pospolu je radostné …

20160503_073734

9.4. 2016:

„Nejlepším lékem pro člověka je člověk. Nejvyšším stupněm léku je láska.“ Paracelsus

2. 5. 2016:

Ano, láska je uzdravující …

Až si lidé uvědomí tuto jednoduchou zákonitost, tento obecný vzorec zdraví, začnou uzdravovat sami sebe..

20160430_074519

Přidávám dnes pár slov a obrázků z ranní procházky. Zima se sice ještě sem tam hlásí o svojí vládu, zejména je to patrné ráno, když jsou kvítky a okraje lístků lemovány stříbrným okrajem jinovatky, ale jaro je již dávno tady a bylinky k mé radosti rostou každým dnem víc a více… A tak se již pár dnů každý den ráno vítám s čekankou, pitulníkem, česnáčkem, svízelem přítulou, černobýlem a dalšími kráskami, které na své cestě „potkávám“.. Sluníčko prostupuje skrze větve stromů, ptáčci zpívají a já vnímám tu nádheru a jsem vděčná, že mohu toto vše prožívat. Každé ráno je svým způsobem jiné a pokaždé pro mne přichystá něco nového. Sojky mne vítají z blízkosti svým křikem, srnec nečekaně přeběhne přes cestu, stébla trav se vlní v záři slunečních paprsků. Je toho více.. Nebe je pokaždé jiné. Někdy modré s bílými mraky jako peřinami, někdy šedé přinášející vláhu, někdy s oslňujícími slunečními paprsky a někdy vytváří světlo tak jemné a měkké, že je téméř hladící.. A já jdu, usmívám se, cítím spojení a děkuji …

 20160429_074607  20160427_074805  20160429_075950 20160429_075317