POZNEJ SÁM SEBE
Aneb svůj karmický životní úkol by každý měl znát. Pochopí, proč dosud stále „chodil v kruhu“ a nedařilo se mu v oblasti, kde to tak velmi chtěl a očekával.
Jdeme do toho?
Pokud snad potřebuje někdo trochu teorie, zde je:
Úvod – karmický životní úkol
Pokud nám někdo položí otázku, co je, a nebo co dosud bylo pro nás v životě nejdůležitější, dostane se mu rozličných odpovědí. Jen málokdo z nás vyjádří, že to byla právě ta osudová chvíle, kdy jsme se narodili. A přitom tak rádi oslavujeme svoje narozeniny!
Troufnu si napsat, že většina z nás si vůbec neuvědomuje důležitost našeho prvního nádechu. Prostě bereme věci, a leckdy život, nějak samozřejmě.
Kdy si skutečně doopravdy uvědomíme, že doba zrození, našeho prvního nádechu, je vlastně, a bezpochyby, pro existenci každého z nás nejdůležitější?
Na základě této veledůležité hodiny může být sestaven astrologický horoskop, respektive může být stanoven karmický životní úkol. Ano, někdo může skepticky namítnout, že bez nějakého astrologického horoskopu zcela určitě může žít. To je sice pravda, ale tomuto člověku unikají důležité souvislosti.
Karmický životní úkol? Co to vlastně je, co to znamená?
Zjednodušeně můžeme vyjádřit, že skrze karmický životní úkol se nám rýsuje před očima „záměr naší duše“. Mohli bychom jej jednoduše charakterizovat jako „cestu“, kterou si zvolíme, kudy se máme ubírat, jakým směrem nasměrovat naše kroky, čemu věnovat pozornost a čas, co by mělo být cílem primárního poznání v tomto pozemském bytí, co se tady máme doopravdy naučit.
Poznáním karmického životního úkolu jsou nám zprostředkovány důležité informace, které do té doby zůstávaly skryté. Jeho prostřednictvím jako by nám bylo najednou „posvíceno“ na to, co nesmíme opomíjet, co máme konat, čím se opravdu zabývat, čemu se věnovat.
Vím, leckdy se nám nechce, a pod argumentací svobodné vůle můžeme chtít zaměřit svoji pozornost na něco úplně jiného, co máme nejraději. Měli bychom si to ovšem velmi důkladně rozmyslet.
Vybočením z „cesty duše“ se mohou dít situace, o které nikdo nestojí. Je to stejné, jako když se vydáme autem na cestu a nerespektujeme vyznačenou silnici, krajnice, středovou čáru, doporučenou rychlost, řízení bez vlivu návykových látek, bez brýlí (pokud jsme bez brýlí téměř slepí), v noci bez světel, v dešti bez stěračů, no je toho více, co bychom mohli doplnit. Zkrátka bez respektu si koledujeme o problémy, v lepším případě můžeme skončit „v příkopě“ a bez zranění. Že to odnese protentokrát jen auto? Díkybohu.
Tak co, půjdeme se podívat na to, čemu se máme v této inkarnaci opravdu věnovat? Zjistíme, co umíme nejlépe? S nadšením dítěte se pusťme do objevování. Nechť naše oči opravdu září při pronikání do neznámého, postupně se nám okrývajícího. Poznání nás posune ještě více k sobě samým.
Spusťme plachty, vítr je příznivý. Pojďme na to! Vyplujme. Vyplujme a staňme se mistry. Staňme se lodivodmi svého života …